Les

Pustila sa do jedla a už pri prvom zahryznutí, si nevedela odpustiť slastné 'mmm'. Bolo to neskutočne dobré... Neran vždy vedel dobre odhadnúť, koľko to treba nechať nad tým ohňom. ,,Neran... môžeš sa ženiť" povedala so smiechom a jedla ďalej. Vôbec ju netrápilo, že by to malo byť skôr úplne naopak a dokonca ani to, že keby bola starosť o jedlo na nej, umreli by. ,,A vidíš... zabudla som... si aj môj verný a dobrý kuchárik" povedala po chvíľke s úsmevom, keďže sa pred nejakým časom bavili o tom, čo všetko Neran je. A zatiaľ čo Neran mal samé dôležité role, alebo minimálne väčšina z nich bola dôležitá, Avalon mala len rolu roztomilého a velice nešikovného z človiečika, aj to len z časti, o ktorého sa musel Neran starať ako o malé dieťa.

Sledoval chvíli Avalon, která se s chutí pustila do jídla a skoro zapomněl, že by sám mohl jíst. Mírně se nad ní pousmál a potom se tedy sám dal do jídla, jelikož už mu za tu dobu také docela vyhládlo. Ve chvíli, kdy na něj Avalon promluvila jen zvedl oči a nechápavě nakrčil obočí s trochu tázavým výrazem, jelikož zkrátka nechápal, co má na mysli. Potom mu to ale došlo, tak se tomu jen zasmál a jedl dál, komentáře netřeba, jak už to u něj bývalo zvykem. Sám by ale neřekl, že by se mohl ženit, on vlastně pravděpodobně ani nechtěl. Představa, že by v životě byl s někým jiným, než je Avalon mu přišla prostě nereálná. Tolik k němu přirostla, že by se jí a myšlenky na ni zbavit nedokázal. A to bylo smutné, svým způbosem. Při jejích dalších slovech pouze zavrtěl hlavou a s povzdechem se zakousl do masa. A jejím věrným kuchařem také navždy zůstane.

Neran jej poznámku zrejme najprv nepochopil, no po chvíli už áno a zasmial sa. Milovala ten jeho smiech. Mohol by sa smiať častejšie, ale to si Avalon hovorila vždy, keď sa Neran zasmial. To isté platilo aj o jeho úsmevoch. Nie o tých pobavených alebo pohŕdavých, či iných, ktoré neboli ničím neobvyklým ale takých úprimných. Navyše mu to pristalo, aj keď nahlas by to nikdy nepovedala už len preto, že jeho ego bolo aj tak už dosť veľké... aj keď v jej prítomnosti svoje ego až tak neukazoval. Na jej poznámku o kuchárovi nič nepovedal, no jeho reakcia, hlavne to povzdychnutie, jej prišlo poniekiaľ smutné. Dosť možné, že to tak na ňu len pôsobilo a v skutočnosti to tak nebolo. Chcela sa na to opýtať, no zároveň vedela, že aj keby to bola pravda a Neran by fakt bol z nejakého dôvodu smutný, pred ňou by si to určite nikdy nepriznal. Aspoň si to myslela. A tak sa naňho ešte chvíľu ticho a skúmavo dívala a potom odvrátila zrak a pokračovala v jedení.

A tak jedli, jedli tiše a v klidu. Avalon už kupodivu nic neříkala, což pro něj bylo jako hudba, kterou uslyšíte jednou, dvakrát za život. No a právě díky tomu se mohl v klidu najíst, aniž by musel namáhat svůj unavený mozek. Jak už viděl, pomalu se stmívalo a jemu bylo jasné, že za chvíli se mu dostane toho odpočinku, ve který už tak dlouho doufal. Ještě předtím se ale museli pořádně najíst, a tím pořádně bylo myšleno opravdu pořádně. Často maso, které nespotřebovali nějak jinak opracoval, mnohdy ho prostě usušil a jakmile se dostali k nějakému trhu, většinu prodal, co cestou nesnědli a tak získali pár peněz na horší časy. Sušení ale trvalo hodně dlouho a na to, aby se tím mohli zdržovat by si museli najít nějaké stálejší útočiště, což měl v plánu hned tak na další den, jelikož teď už to nemělo cenu, navíc by se vsadil, že už by neušel ani pár kroků. Považoval své nápady za naprosto geniální a v tom víru myšlenek si ani nevšiml, že ho Avalon nějakou dobu sledovala. Raději jedl a když měl dojezeno, vzal si ještě kousek ze zajíce, protože byl přeci jen větší než Avalon a potřeboval také více síly a bílkovin. Druhého zajíce zabalil do kožešiny a schoval s tím, že na další den, jakmile najde něco, kde budou moct zůstat na více nocí, usuší ho a zbytek z prvního zajíce nechal, kdyby Avalon ještě chtěla. Ono se to nezdá, ale úplně nakonec z toho zase tolik nezbylo. On si potom utřel ruce do látky, přiložil do ohně a zády se opřel o strom s tím, že bude hlídat, aby mohla Avalon spát, i když spánek sám potřeboval.

Pomaly dojedla. Zatiaľ čo Neran všetko zbalil a postaral sa vlastne o všetko čo bolo potreba, ona si akurát tak očistila ruky. Neran sa potom odpratal k stromu a Avalon presne vedela čo to znamená. Ešte však na niečo zabudol, zatiaľ čo ona na to zabudnúť nedokázala. Vstala od ohňa a pomalými krôčkami prešla k stromu a zdvihla pozbierané jahody z kameňa, na ktorý ich pred tým položila. Trocha vody čo mala pri sebe použila na ich opláchnutie, dala z nich preč zelené stopky a potom sa vrátila k Neranovi. ,,Zatvor oči a otvor ústa" povedala s úsmevom a čakala kým tak spraví.

V klídku se opíral o kmen stromu, sledoval oheň a chvílemi zavíral oči, nevěřil si ale dost na to, aby je nechal zavřené, protože by určitě usnul a přesně proto se snažil nechat je otevřené dokořán a sledovat oheň. Byl ale příliš unavený na to, aby si všímal něčeho kolem, čehokoli. Dokonce i Avalon, věděl, že je poblíž a měl ji v zorném poli, tudíž byl klidný. To mu tedy stačilo. Jenomže v tom se nad ním zjevila Avalon a tím jejím kulišáckým úsměvem. Povytáhl obočí a tvář se mu zkřivila do jakési grimasy vyjadřující nespokojenost. "Hodláš mě krmit brouky?" pronesl tak polorozespale a jelikož už neměl sílu se s Avalon dohadovat a byl vážně unavený jako snad nikdy, opřel hlavu zase pohodlně o strom, zavřel oči a otevřel pusu tak, jak mu přikázala. Co už měl dělat.

Opäť sa len chvíľkovo zamračila pri tom čo povedal, no nakoniec spravil čo od neho chcela. Keďže boli tie jahody malé, dala mu ich do úst hneď niekoľko. ,,Papaj" povedala s úsmevom, ktorý však on nevidel, keďže mal zatvorené oči. Potom čakala, kým mu bude môcť dať ďalšie. Medzitým si tiež dala jednu. Keď už nič iné, dúfala že aspoň takouto maličkosťou Nerana poteší. Aj keď mala v pláne ešte niečo iné. Určite nechcela, aby tu ostal strážiť keď na ňom videla takú únavu. Plánovala ho presvedčiť, aby spinkal a tentokrát ho bude strážiť ona. Síce bola unavená, no Neran určite omnoho viac a spánok si zaslúžil viac než ona.

Chvíli měl dokonce vážně strach, že mu dá k jídlu nějakého brouka, kterého zrovna našla na zemi, jen doufal že věděla, jak moc jsou někteří jedovatí. Nakonec mu ale do úst napadalo několik kdovíčeho, až když zkousnul, ucítil chuť jahod a hned si vzpomněl na ty, které Avalon natrhala a odložila na kamínek nedaleko ohniště. Byl by se i usmál, ale s plnou pusou to jde těžko a tak raději polkl a otevřel oči. Jeden koutek mu nepatrně cukl do úsměvu, ovšem ten byl naprosto zanedbatelný. Byl by něco namítal, třeba že ho nemusí krmit, protože není její miminko, ale nehodlal rozjíždět další debatu, jak už jsem mnohokrát opakovala, byl na to příliš unavený. "Víš, že mě nemusíš krmit, že jo? Nejsem malomocnej." rozhodl se ale nakonec stejně oponovat Avalon, jelikož mu ani únava nezabránila v ochraně jeho křehkého mužského ega.

Neran bol prekvapivo poslušný... a pokojný. No asi by to neprežil bez poznámky. Nad jeho slovami zakrútila očami. ,,Viem že nemusím, ale chcem. A teraz zatvor oči a otvor ústa" povedala akoby snáď fakt bola jeho mama a čakala či ju vôbec druhýkrát poslúchne. Dúfala, že áno, aj keď vlastne by to mal chcieť on, keďže išlo o jahody. A mimo toho, že ich má rád, určite veľmi dobre vedel, že Avalon by ich veľmi rada zjedla aj sama a teda fakt, že ho nimi kŕmi je vzácnosť.

"Proč musím zavírat oči, když už vím, že jsou to jahody?" zeptal se trochu nechápavě, přesto tak udělal i napodruhé, protože jak by mohl odmítnout jahody, že ano. Navíc vzdorovat Avalon se mu teď vážně kdoví jak nechtělo, možná jen tak krajně, nenápadně, sem tam něco říct, aby si připadal dobře, jen pro ten svůj pocit. Kdyby totiž pořád mlčel, nebyl by to on. Sice mluvil docela málo, ale když už, byl to právě protest proti čemukoli, co jeho drahá Avalonka dělala. Samozřejmě, že se ji nikdy nesnažil nijak urážet, měl ji totiž nadevše rád. Neodpustil by si, kdyby ranil její city, kolik odlišné to bylo od fyzického zranění? Teď si tedy na chvíli hrál na hodného psíka, ale až bude odpočatý a plný energie, určitě bude zase sám sebou, plný odmlouvání, poznámek a pobavených úšklebků.

,,Čo keby si si dal aspoň raz pohov a neodvrával pri všetkom čo poviem?" opýtala sa ho, no nie karhavo či podráždene, jak by niekto mohol čakať. Ťažko povedať čo do nej v tej chvíli vošlo, ale dostala celkom iný nápad, než pokračovať v tom, čo pred chvíľkou začala. Zohla sa, aby odložila jahody nabok, aby sa im nič nestalo a potom sa opäť vrátila k Neranovi. Všetko robila tak, aby nehrozilo, že by bolo počuť čo robí. A potom to spravila. Sama nevedela, kde sa to v nej nabralo, ale jednoducho... pritlačila svoje pery k tým jeho. Pobozkala ho a síce sa v tom momente začínala báť jeho reakcie, nechcela to vrátiť späť.

Hraně se zamyslel nad jejími slovy, ale netrvalo to ani chvilku a hned zavrtěl nesouhlasně hlavou ve znamení, že tak by to opravdu nešlo. Zkrátka ne. Víc na to už ale neřekl, protože k tomu už neměl co říct a věnoval se snaze neusnout. Potom na chvíli nastalo ticho, ani jeden se neozýval, což bylo z Avaloniny strany podivné. Byl by i otevřel oči, ale víčka byla příliš těžká. Myslel si, že ho třeba sleduje, nebo že si s těmi jahodami dává načas, ale co se stalo bylo něco, co by ani v nejmenším nečekal. Instinktivně si ji jednou rukou přidržel okolo pasu a přitiskl k sobě blíž, dokonce se polibku vážně poddal, ale jeho varovný majáček v hlavě se zběsile rozezvučel a on byl nucen jejich rty rozdělit. Zůstával stále tak blízko k její tváři a odolával pokušení znovu ji políbit, protože si nebyl jistý, zda je to správné. Ze svých vlastních pocitů byl náhle zmatený. "Avalon," oslovil ji nechápavě, "co to děláš?" jeho tón hlasu byl jemný, stále ji držel kolem pasu a očima se vpíjel do těch jejích.

Náhle zacítila jeho ruku na svojom páse a ešte mierne pritlačenie k nemu. Neranove pery boli také mäkké a ona si nedokázala pomôcť. V jej hlave nastal úplný chaos a bolo to úplne prvýkrát čo niečo také pocítila. Bolo to jej úplne prvý bozk, no to Neran určite vedel, keďže v tom mal zásluhy aj on. Na na tú chvíľu sa cítila... neopísateľne... samozrejme v dobrom. No Neran to prerušil s otázkou, na ktorú bolo fakt ťažké odpovedať. Čo to robí? Odpoveď na túto otázku sama poriadne nevedela. Proste... nedokázala sa ovládnuť. Akoby to ani nebola ona, kto dostal a zrealizoval ten šialený nápad, no zároveň to bola ona a chcela to spraviť znova. Bola zmätená sama zo seba a v hlave jej stále vládol chaos, za ktorý si mohla sama. Nie, mohol zaň Neran. Alebo ona? V každom prípade, vôbec nevedela, čo má povedať a odpoveď na jeho otázku sa zdala nedosiahnuteľnou. Ešte chvíľu sa len mlčky dívala do jeho očí. ,,Len to, čo som chcela urobiť už dávno" povedala potichu a opatrne, akoby sa vyslovenia tých slov priam bála. Aj keď to nebol strach zo samotných slov, ale skôr z toho, jak ich Neran vezme. Po tom ako to vyslovila, sklopila zrak a žalúdok jej začala zvierať neistota.

Nebyl si vůbec ničím jistý, tato situace ho opravdu dokázala perfektně vykolejit. Co se to jen proboha dělo? Vůbec by nikdy nepomyslel, že se něco takového může stát, ale stalo. A teď bylo zřejmě na něm, jak to bude pokračovat. Zda vůbec. Na chvíli se od ní malinko oddálil, ale jejich tváře byly stále v těsné blízkosti. Přidržoval ji za pas a z nějakého důvodu se bál, že když ji pustí, už se mu nikdy nepodaří ji chytit. Jako kdyby mu snad mohla utéct. Jeho pocity se najednou začaly vylévat na vrch a on byl naprosto nezvyklý s nimi pracovat, vlastně vůbec nevěděl co se dělo. Bylo to tak náhlé, dříve se nestalo nic, po čem by to mohl třeba jen malinko očekávat. Podvědomě doufat. Pravdou však bylo, že vždy mu něco podivného scházelo, měl nedostatek i když měl vše, co chtěl, jenomže dokud jej Avalon nepolíbila, nevěděl, že to také patřilo mezi jeho tajné touhy. Očima těkal po její tváři a až příliš často se zastavoval u jejích rtů, ze kterých zase utíkal k očím, aby to nebylo příliš nápadné. Nechtěl v sobě nechat příliš číst, ale pravdou bylo, že by bylo nemožné, aby se v něm vyznala zrovna teď, když se ani on sám v sobě nevyznal. Po její odpovědi na ni ještě chvíli tak koukal, pohledem, který snad nikdy neměl. "Ach, Avalon." byl to skoro až zoufalý povzdech nad nynější situací. Nebyl si totiž jist, tedy mimo vše ostatní, jak by měl nyní zareagovat. Rozhodl se tedy jednat tak, jak mu intuice radila a prsty zvedl její bradu, aby se mohl znovu přiblížit a políbit ji tak, jako to udělala předtím ona, tentokrát však měl polibek delší trvání.

Nastalo ticho, ktoré netrvalo až tak dlho, no pre Avalon sa to zdalo ako večnosť. Bolo to snáď prvýkrát, čo bola takáto neistá a plná strachu aj napriek Neranovej blízkosti. Zatiaľ čo naokolo všade zavládol pokoj, jej myseľ nedokázala zastaviť. Nedokázala spracovať momentálnu situáciu, no celé to preťal až Neranov povzdych, o ktorom Avalon nevedela, čo si má myslieť, no neznel zrovna pozitívne. Potom sa však Neran odhodlal konať ďalej a Avalon to samozrejme nečakala. Nemala ako. Vo všetkom, čo sa týkalo tejto situácie a jej podobným či nadchádzajúcim, bola jednoducho nová. Bolo to pre ňu cudzie a aj preto ju mal Neran plne v moci. Keď opäť spojil ich pery, jej myseľ sa zrazu úplne zastavila, alebo skôr prestala existovať spolu s chaosom a myšlienkami, ktoré ho spôsobovali. Vnímala len jeho, tú tesnú blízkosť, jeho pery na tých jej a aj jeho ruku, ktorou ju stále držal okolo pása.

Zmítalo se v něm nyní několik pocitů a nebyl si úplně jistý, ke kterému se má přiklánět, a co víc, jak by je pojmenoval. Popravdě se vlastně vůbec ve svých pocitech nikdy moc nevyznal. Emoce pro něj bylo něco hrozně zvláštního a rozhodně je nikdy příliš podrobně nezkoumal, znal vztek, strach o Avalon a některé ty životní potřeby, jako třeba jíst, nebo pít, ale dá se říct, že byl tak trochu emocionální ňouma. Nováček. Bažant. Netušil, jak se v tom chodí, znal dívku a její tělo, ale bez citů. Avalon, ta zato představovala tisíce a miliony pocitů, které slovy vyjádřit nedokázal. To ho uvádělo do podivné pozice. A to, co cítil už dřív, ale nevěděl, co to je, bylo zřejmě přesně to, co polibky probudili jako Šípkovou Růženku. Nakonec se však i tentokrát odtáhl. Věnoval pohled ohni a poté si Avalon přitáhl blíže k tělu. "Pojďme raději spát." pronesl tiše s myšlenkou, že je oheň snad ochrání před jakýmkoli potencionálním nebezpečí. Věřil však, že jim zrovna teď a zrovna tady nic moc nehrozí.

Ešte chvíľu ich bozk pretrvával, no potom sa Neran opäť odtiahol, ale aj napriek tomu v Avalon ten úžasný pocit pretrvával. Začali sa však vracať jej neusporiadané myšlienky, no úprimne jej teraz boli úplne ukradnuté. Neran si ju k sebe pritisol ešte viac, aj keď ani neverila, že je to ešte možné. Práve teraz sa v nej búrilo veľa emócii a síce by z nich snáď všetky, alebo minimálne väčšinu vedela pomenovať, neodvážila sa. Pri Neranovom návrhu len mierne pokývala hlavou naznak súhlasu. Celkom ju však prekvapilo množné číslo, ktoré použil. Inokedy trval na tom, že aspoň jeden ostane strážiť a teda nie je ťažké uhádnuť, kto bol väčšinou ten jeden.

Chtěl nad tím vším víc přemýšlet a vymyslet...něco. Asi plán, nebo důvod, kvůli kterému tolik přehlížel své city, které k Avalon choval. Nebo jim možná až doteď pořádně nerozuměl. Ono to bylo vlastně docela těžké, rozhodnout se. Nyní se mu ale víčka zavírala a byl vážně hodně unavený, tudíž by asi stejně nic nevymyslel. Proto se rozhodl zvolit tu možnost, kdy půjdou oba spát, aby ráno měli energii se se vším poprat. Tedy hlavně on, protože byl zmatenější než kdy v životě. Tohle bylo opravdu něco nového a to on opravdu nerad, změny pro něj byly naprosto nepříjemné, nepřípustné a...vlastně kdoví co ještě. Když jen přikývla na znak souhlasu jeho návrhu, svezl se níž tak, aby ležel na zemi a čekal, že bude Avalon ležet u ní. Ano, byl vážně naprosto připraven objímat ji celou noc a dejchat jí za krk. Pravej gentleman, ne?

Zviezol sa spolu s ňou na zem a ona ostala tak, jak ležala-veľmi blízko pri ňom. Cítila sa pri ňom len ako taká malá bábika, s ktorou si môže robiť čo chce. Keby mala ona spraviť to, čo pred chvíľou spravil on... no... vyzeralo by to prinajmenšom komicky a ani by s ním nepohla. Pozrela sa opäť naňho. Snažila sa byť nenápadná, ale aj tak jej bolo jasné, že Neran si to s najväčšou pravdepodobnosťou všimne. Očami prechádzala po rysoch jeho tváre. Najradšej by natiahla ruku a obťahovala ich svojimi prstami, no ovládla sa. Začínala pochybovať o tom, že zaspí, no keď nič iné, aspoň bude pri ňom.

Měl Avalon u sebe, cítil se v bezpečí, i když tentokrát nikdo nehlídal. On. Vždyť nebyl holka, pocit bezpečí měl přivádět Avalon. Ale přeci jen byl teď ve stavu jakéhosi čirého štěstí, které se však utlumilo potřebou spánku. A jelikož měl momentálně vše, co tak nějak potřeboval, nedělalo mu problém hned usnout. Zem sice nebyla nikterak pohodlná, ale i to dokázal přetrpět, navíc nebyli na kdoví jaký komfort zvyklí a na měkkém nespal už dlouho. Kéž by to ale šlo nějak zařídit, že ano. Nad tím však nyní nepřemýšlel, on teď už spokojeně oddychoval se zavřenýma očima a spal, zatímco jej Avalon pozorovala.

Zaspal. No Avalon ostala pri vedomí a pozorovala jeho uvoľnenú tvár. Bolo to zvláštne. Skoro stále ho videla aspoň s nejakým výrazom, či grimasou či minimálne s nejakým pocitom či emóciou vyrytou v tvári a takto pokojného ho nevidela už... no už to bude dlhá doba. Vždy ju strážil a väčšinou oddychoval vtedy, keď bola Avalon na svojich potulkách, čo je irónia, keďže ju mal rád v dohľade, no predsa len boli chvíle, kedy ju nechal ísť voľne niekam samú. Vlastne tak ako dneska ráno, na lúke. To už pomaly znie, akoby snáď bola jeho väzňom, keď ju pomaly nenechá ani na chvíľu samú, ale zatiaľ čo niekomu by to mohlo prísť obmedzujúce až nepríjemné, Avalon to prinášalo ten pocit bezpečia a istoty, ktorý potrebovala. Neran bol vždy taký ten oporný stĺp, o ktorý sa mohla zachytiť aj keď sa všetko okolo sypalo dole a rozpadalo sa. Keby tak len dokázala vysloviť čo všetko pre ňu znamená, no to sa nedalo. Stále nedokázala uveriť, že ho pozná už 19 rokov... no bolo to tak. Už 19 rokov ju má na krku. Prišlo jej až absurdné, že to tak dlho vydržal, hlavne keď vedela, aké to s ňou je ťažké. Niežeby aj on nemal také chvíľky, no to boli maličkosti. Ešte chvíľu ho len tak nehybne pozorovala. Potom sa ešte viac pritisla k nemu, zatvorila oči a pokúšala sa privolať spánok.