Les

A jak očekával a možná i tak trochu doufal, Avalon si znovu opřela hlavu o jeho rameno. Taková blízkost mu byla kdoví proč příjemná a nemohl se zbavit podivného pocitu, který neuměl popsat. On vlastně nikdy nebyl moc dobrý v popisování vlastních pocitů. Stejně tak mu nešlo utěšování a podobné věci pro empatické lidi. On sice empatický byl, ale jen tak zevnitř, napovrch byl prostě kámen. Kámen, kámen, kámen a kámen. "Když ti to stačí..." pobaveně se ušklíbl, jak měl zvykem a nechal tedy Avalon už raději být. Prozatím. Jen tam tak seděl, sledoval oheň a čekal kdy bude správná chvíle maso pootočit.

Opäť mala chuť doňho aspoň slabučko udrieť ramenom za tie jeho slová, ale to by bolo pomerne nepraktické, keďže na ňom mala stále položenú hlavu a zdvíhať ju sa jej nechcelo. Znova nastalo ticho, no pri tichej osobe ako bol tuto Neran, to nebolo nič neobvyklé. Avalon sa taktiež páčilo, že vždy keď medzi nimi dvoma nastalo ticho, nikdy to nebolo také to trápne ticho. Bolo to proste len obyčajné ticho. A ju to nútilo premýšľať... úplne nad všetkým.

Věděl, že ji to muselo...vlastně kdoví co, prostě takový ten Avalon pocit. Dokonce by mohl i uhádnout, jak se teď tvářila stejně tak, jak ona mohla tušit, jak se tvářil on. A v obličeji měl ten pobavený úšklebek, výraz pro něj tak typický a obvyklý, přesto byl pokaždé trochu jiný. A jindy ne. Bylo to různé. Tak už dál mlčel, raději nic víc neříkal a seděl. Dělal Avalon polštářek a kupodivu mu to ani nevadilo. Možná spíš naopak, probojovával se v něm podivný pocit, který se snažil potlačit a přitom ho nevědomky pouštěl dál. A tak, zatímco ho Avaloniny blonďaté lásky lechtaly pod nosem, Neran vymýšlel, co se to vlastně děje.

Na Avalon pomaly padala únava, čo bolo pomerne neobvyklé, keďže ona mala niekedy problém zaspať aj večer, nieto ešte takto skoro. No nechcela zaspať... aj keď by sa jej takto spalo asi celkom pohodlne. Vážne začínala rozmýšľať nad tým, že si z neho bude robievať vankúšik častejšie. V každom prípade sa rozhodla únavu zahnať a rozhodla sa, že konverzácia, alebo aspoň pokus o ňu by mohol pomôcť. ,,Neran?" oslovila ho, no nečakala kým zareaguje a pokračovala. ,,Nad čím teraz rozmýšľaš?"

Jak tam tak seděli, Neran měl pocit, že za chvíli vážně usne, jenomže se peklo to maso a on ho musel hlídat. Jasně, hlídat. Vlastně to vůbec nevnímal, byl příliš zaneprázdněný svými myšlenkami, to bylo taky poněkud těžké. Koukal před sebe na ten oheň, předstíral, že ho hlídá a přitom byl zamyšlený, hlavou se mu motaly tisíce věcí a on nevěděl, čemu má vlastně věnovat pozornost. A potom to sklo rozbil hlas Avalon, mírně sebou trhl a očima zamířil dolů, na její blonďatou hlavinku. Vydal ze sebe nějaké hmm na náznak, že ji poslouchá a povytáhl obočí. Ta její otázka...no, odpověď by byla příliš složitá, navíc nebyl zvyklý říkat jí pravdu ohledně některých svých myšlenek. Zvláštně těchto. "Spánek," zívl, "přemýšlím nad tím, jak už se těším na spánek," pronesl tu svou malou lež, vyklouzl od Avalon, postavil se a zamířil k ohni. Musel otočit ty zajíce.

Avalon sa musela usmiať. Neočakávala by, že by rozmýšľal nad niečím takým. Takmer hneď na to sa postavil a šiel pretočiť zajace, čo znamenalo, že jej ušiel vankúšik. Bojovala s pokušením si jednoducho ľahnúť na bok a spať. No po chvíli sa aj ona postavila. ,,Asi sa pôjdem popozerať či nenájdem v okolí nejaké lesné plody" oznámila Neranovi a pomalým krokom sa vydala... niekam. Nechcela totiž to zaspať a bola si istá, že keď bude kráčať a venovať sa hľadaniu, či hocičomu inému, tak nezaspí.

Za chvíli, co byl na nohou on, vstala i Avalon. Postřehl to. On ji totiž pořád tak napůl oka hlídal, z neznámého důvodu, ovšem. Skoro jako kdyby ji někdo mohl každou minutou ukrást. To by nerad, vážně. Cítil za ni prostě jakousi zodpovědnost, ale taky tu šlo o ni. Dostala se mu prostě pod kůži. Když mu oznámila, že se půjde porozhlédnout po okolí po nějakých lesních plodech, přikývl. "Ale nechoď moc daleko, nejlíp jenom tady kolem, abys měla dohled na oheň," nebo on mohl dohlídnout na ni, "a nikam se nezatoulej," vážně by se mu nechtělo ji hledat...a asi by přišli o obědovečeři. Teď spíš oběd, později večeři. Stejně to ještě chvilku potrvá.

Súhlasil. S ničím iným ani nerátala. ,,Nemusíš sa toľko obávať..." povedala, keď začal hovoriť o tom, aby nešla príliš ďaleko. Niekedy mala pocit, že Neran má stále potrebu ju kontrolovať a chrániť ako keď boli ešte obaja malí... no Neran narozdiel od nej už vtedy dokázal prežiť sám. A vtedy jeho pomoc a všetko ostatné potrebovala. No teraz dokázala byť trocha samostatnejšia... určite nie úplne... to ani zďaleka, ale aspoň trocha viac. Pomalým krokom pokračovala v ceste pomedzi stromy. Dúfala, že nájde aspoň niečo. Bolo jej srdečne jedno ktorý druh lesného ovocia by to bol... len nech niečo nájde. Najprv skúsila hľadať ešte pomerne blízko k miestu, kde bol rozložený oheň, no tam žiaľ nič nenašla. Tak šla ešte o niečo ďalej a ďalej až kým nenašla čo hľadala. Lesné jahody. Neboli síce najväčšie ale bolo ich viac a ona osobne ich milovala. Tak pozbierala všetky čo našla a potom išla naspäť s tým, že sa pre istotu ešte obzerala okolo seba či nenájde niečo ďalšie.

Po její poznámce se jemně usmál, to byl takový ten úsměv, který se u něj zase jen tak neviděl. Neovyklý, ale pěkný. "Já se přece ničeho nebojím," ten úsměv zmizel tak ryche, jako se objevil a nahradil ho pobavený úšklebek, který už byl naprosto obvyklý. Opakuju se, ale co už. A tak Avalon odešla. Občas zvedl hlavu a díval se za ní, chtěl ji mít prostě na očích. Přehnaně ochranitelský byl určitě, jenomže ona byla prostě něco hodně důležitého, když máte poklad, taky ho pořád střežíte. A Avalon byla Neranův poklad. Když už byla pryč trochu déle a ztratila se mu z dohledu, začínal mít obavy, naštěstí věděl, že Avalon se občas prostě zatoulá. Navíc po nějaké době uviděl ty blonďaté lokny. Spokojeně se pousmál, jen tak pro sebe, letmo, a znovu otočil zajíce. Za chvíli by měli být.

Ešte po ceste ich pár našla. Zrejme ich predtým musela prehliadnuť. No v konečnom dôsledku bolo so svojím... zberom alebo skôr hľadaním celkom spokojná. Keď konečne dokráčala k Neranovi usmiala sa.  ,,Aha čo mám" povedala a ukázala mu ruku plnú malých ale za to chutných jahôd. Najradšej by ich hneď zjedla ale rozmýšľala nad tým, že si ich dá až po tom zajacovi. A samozrejme že sa podelí aj s Neranom... Aj keď je určite jasne, že by najradšej zjedla všetky, ale kto nie? Len ju mrzelo že nenašla aj iné lesné ovocie, no dúfala že to sa pošťastí nabudúce.

Když se tedy Avalon konečně vrátila, začal věnoval pozornost víc jí, než tomu ohni, nebo vlastně čemukoli jinému, bylo to tak vždy. Chvílemi mu přišlo, že je jeho Slunce a celá ta jeho malinká galaxie se točí kolem ní. Všechny planety, jeho myšlenky. A ona? Jediný pevný bod, který ho tu stále drží. Možná, že to tak skvěle zvládal jen díky ní. "Šikulka, chceš pamlsek?" pocuchal jí vlasy a podivně se na ni zašklebil. "Zatím je někam odlož," na kámen, na větší list, kamkoli, prostě někam. On teď musel obrátit zajíce a postarat se o jídlo, které bude každou chvílí hotové.

To, že ju pochválil akoby snáď bola pes by nejak prekusla. Vlastne od Nerana niečo také očakávala zakaždým. No po tom rozstrapatení vlasov naňho vrhla vražedný pohľad, aj keď tak trochu tušila, že sa na ňom Neran tak akurát zasmeje. ,,Neraaaaaan. Prečo?" určite vedel, že to nemá rada. ,,Rozkaz šéfe" povedala pomerne potichu, akoby snáď ani nechcela aby to Neran počul a položila ich na pomerne ploský kameň pri jednom z najbližších stromov. Potom, keď boli jahody v bezpečí sa snažila napraviť to, čo Neran spôsobil na jej hlave. Keď už boli jej vlasy zase v poriadku, opäť svoju pozornosť venovala Neranovi. ,,Hmm... kedy to bude?" opýtala sa nedočkavo. Pýtala sa to zakaždým a ťažko povedať či preto, že sa vážne nevedela dočkať, alebo len preto, aby mohla Nerana otravovať takou blbou otázkou.

Ty její výrazy miloval, byla vtipná, roztomilá. Byla to Avalon, prostě Av. Jeho Av. "Nefňukej Avalonko," nakrčil spodní ret a zasmál se. Pošklebovačně? Možná trochu, ale tak...jako on. Po jejím 'rozkaz šéfe,' na tváři vykouzlil jen takový pobavený úsměv a založil ruce na hrudi. Sledoval ji, když je odkládala a jen doufal, že na ně nezapomenou. Ač o to se zřejmě strachovat nemusel, Avalon by na lesní ovoce nikdy nezapomněla. Když se podívala zase na něj, pohledem ucukl bokem a raději se věnoval té dvojici zajíců. "Ještě chvíli," pokrčil rameny.

Najradšej by mu po jeho slovách venovala ďalší taký pohľad, no nedokázala to, pretože jeho výraz ju donútil sa usmiať, aj keď sa opäť bavil na jej účet. No jej bolo jedno z akého dôvodu sa smeje, hlavne že sa zasmial, pretože jeho smiech mala rada. Po chvíli váhania si opäť sadla ku stromu a naďalej ho sledovala. ,,V záujme tvojho dobra dúfam, že už len chvíľku... lebo inak zjem teba" povedala s úsmevom a trocha naklonila hlavu do boku aby vyzerala ešte nevinnejšie ako normálne... niežeby to bolo nejak potrebné.

Hraně ublíženě se na ni podíval a dlaň si přiložil na srdce. "Ale kdo by ti pak dělal polštář?" zeptal se vážně zvědavým, a taky předstíraně zvědavým, tónem a cukl mu koutek do lehkého úsměvu. Ten však zmizel tak rychle, jako se objevil a on se zase po chvíli tvářil tak nějak...normálně. Jen nijak. "A navíc, chyběl bych ti," pokrčil nezaujatě rameny a sledoval zajíce. Vážně už by měli každou chvíli být, ale pokud je vezme příliš brzy, nebude to moc dobré. Ještě to chvíli zabere, ano, ale ne zase tak dlouho. "Vážně jen chvilku, musí se to pořádně dopéct," pokud nechtějí žvýkat skoro syrové maso.

,,Určite by sa našiel niekto iný... Niekto veľmi ochotný... Poprípade niekto celkom prítulný..." povedala s myknutím pliec a nevinným úsmevom akoby o nič nešlo a vlastne ani nešlo. Nehovorila to nejak vážne... Neran bol predsa najlepší vankúšik zo všetkých. Alebo bol skôr jediný človek, z ktorého si robila vankúšik a pochybovala o tom, že by sa to mohlo zmeniť. Nikoho iného nejak nepoznala a ťažko povedať či by chcela poznať... Neran jej proste stačil... Zatiaľ. ,,Si si tým nejak istý..." poznamenala spochybňujúcim tónom. Potom už len prikývla a čakala kým Neran usúdi, že už je to hotové.

"Vsadím se, že by ten někdo byl i dostatečně ochotný dělat jiné věci, než jen být polštář," odfrkl si trochu dotčeně, trochu naštvaně a možná tam šla vidět i ta maličkatá žárlivost, ovšem je to jako ledovec. Vidíte málo, ale pod hladinou... no, je toho mnohem víc. Ovšem věděl, že je to celé jen sranda a ani jeden to nemyslel vážně, ač on tu poznámku vlastně ano, no doopravdy, bylo tolik kluků, co by si to s Avalon s radostí rozdali. Přítulní a ochotní kluci prostě nebyli... Tomu nevěřil, a i kdyby, on je jedinej ochotnej a přítulnej kluk, kterej můžebýt v její blízkosti. "Samozřejmě," pověděl s naprostou jistotou, opět. Jemu prostě bylo jasné, že by jí chyběl. Ona by jemu totiž taky chyběla.

Len málokedy sa stávalo, že Neran ukázal niečo viac ako pobavenie, či iné vlastnosti typické pre neho. No tentokrát sa prekonal a Avalon sa nad tým musela v hlave pousmiať. Navonok však naďalej "hrala" svoju hru. ,,A to by vadilo?" zatvárila sa zamyslene, akoby to bola téma, na dlhé uvažovanie a po chvíli len zavrtela hlavou, akoby na tom nenašla žiaden problém. ,,No... tak na tvojom mieste by som si tým taká istá nebola..." povedala, opäť mykla plecami a naďalej ho sledovala. No obom bolo určite jasné, že keby sa mu nebodaj niečo stalo, tak by jej chýbal viac než trochu. Vlastne by ani nedovolila aby sa mu niečo stalo.

Zatvářil se poněkud znepokojeně a nakrčil obočí v nesouhlasné grimase, která se mu po její otázce objevila na tváři. Zavrtěl nad ní hlavou a přemýšlel, zda se na to vážně ptá, nebo si z něj jen tak utahuje, doufal však v to druhé, protože v jiném případě by si o ní musel myslet... no, kdo ví co. Vlastně ani nevěděl, co jí na to má odpovědět, chvíli nad tím dumal, ale nakonec se spokojil pouze se zamračeným, zamyšleným výrazem, který jí nevědomky věnoval a vrátil se zpět ke kontrole jejich jídla, které se už dělalo nad ohněm. Zřejmě byl ohledně své Avalon poněkud majetnický, ale divte se mu. Byla to přeci Avalon. "Ale Princezno, kdo by tě pak chránil?" zasmál se a věnoval jí už o něco uvolněnější pohled. Bylo jasné, že by na ni nedal dopustit, chtěl ji ochraňovat za každou cenu, ale přeci jen... co kdyby se mu něco stalo? On byl jen člověk, mohlo se mu stát cokoli a tak i když měl sílu, v tomto světě byl prostě zranitelný a svým způsobem i bezmocný. To ho štvalo nejvíce.

Spokojne sledovala výraz jeho tváre, no tak ako väčšinou, moc toho nevyslovil. No to ani nebolo treba, pretože jeho tvár hovorila zaňho. Ešte chvíľu mala priestor sa naňho dívať, na ten jeho zamyslený a taký bežne zamračený výraz, no potom sa odvrátil zase smerom ku ohňu a k jedlu, na ktoré už mala príšernú chuť. ,,Princezná?" opýtala sa mierne prekvapene a s takým tým podtónom smiechu. Síce nemala najlepšiu pamäť, ale bola si takmer istá, že takto ju ešte nikdy neoslovil a nebola si istá, prečo to tak tentokrát spravil. ,,Som si istá, že aj po tvojej smrti by ma ešte strážil tvoj duch" povedala len tak akoby nič, keďže Neran by určite spravil všetko preto, aby aj po jeho smrti mohol Avalon strážiť. Ale vlastne pri tejto Neranovej otázke ju tak trocha zamrazilo. Len keď pomyslela na jeho stratu... no nevedela čo by robila. Už dlhý čas bol pre ňu Neran všetkým- rodinou, priateľom, ochrancom, občas psychológom a mnoho ďalšieho.

Skoro to vypadalo, jako kdyby se Avalon jeho nespokojený výraz ve tváři zamlouval. Škodolibá. Už jen při myšlence, že by chtěl jeho Avalon někdo zneužít se mu v žilách vařila krev. To by on samozřejmě nikdy nedopustil, živý, nebo mrtvý. Byl jako příliš ochranitelský otec, až na to, že její otec nebyl. Někdy se cítil jako osobní stráž, ale dělal to, protože chtěl. Sice měl sem tam pocit že musí, ale to už bylo něco zřejmě trochu jiného. Když ji oslovil, jak ji oslovil, objevil se mu na tváři pobavený úšklebek a povytáhl obočí, potlačujíce smích, který se už dral napovrch. Ovšem zabránil mu v pravou chvíli. Nakonec však jen kývl, když v tázavém tónu oslovení zopakovala. Nikdy jí tak neřekl, ani nevěděl, proč teď ano, asi mu to přišlo vtipné. Byl jako rytíř chránící svou princeznu, malou, naivní Avalonku. A on narozdíl od ní viděl svět tak černě. "Možná spíš strašil." cukly mu koutky a ještě jednou otočil maso než usoudil, že už je opečené dostatečně. A tak na ni mávl rukou, protože nosit jí to nehodlal. Navíc u ohně bylo líp.

Neran k novému osloveniu Avalon nič viac nedodal, aj keď ona by bola veľmi rada za prezradenie tajomstva, ako k tomu prišiel. No to bolo zrejme len ďalšie nevyplnené prianie. Pri jeho slovách sa však zamračila. ,,To by si nespravil..." povedala, akoby ho snáď chcela presvedčiť, že to by jej určite nechcel spraviť. Hej, hej, v istých chvíľach bola odvážna, alebo sa o to minimálne snažila, no veľmi často sa bola schopná zľaknúť úplne všetkého a to aj napriek tomu, že vedela, že v jeho blízkosti jej nič nehrozí. Alebo hrozí? Hm... ťažká úvaha, no povedala by skôr že nie. Jedine ak niečo od Nerana, ale ten by jej predsa nič nespravil... Skôr ako sa do týchto myšlienok stihla úplne zamotať, Neran na ňu mávol rukou a tak sa teda dostavila k nemu, tesne vedľa neho. Už bola príliš hladná na to, aby schválne naťahovala čas.

Neran si často nechával spoustu nepodstatných informací a mnohdy odpovídal jen nějakými gesty, když nemusel, moc toho nenamluvil. Už tak byla Avalon člověk, se kterým se dokázal rozpovídat nejvíc a to vidíte, jak to vypadalo. Ostatním maximálně odsekával, sem tam kývl, zavrtěl hlavou, nebo něco hodně stručně shrnul do pár slov. Pár to byl často doslova. "Udělal, stejně jako bych ti nechyběl." a tak si oba mohli být jistý, že to by nikdy neudělal a určitě by jí chyběl. Ona by mu přece také chyběla, jak by jí on mohl nechybět? Navíc měl dostatečně silné ego na to aby si nepřipustil, že by na světě byl třeba někdo, kdo by ho vroucně nemiloval. Až na pár jeho nepřátel, které si za život udělal, ale to je už nepodstatné smítko v koši plném odpadu. Když už se zvedla a došla k němu, nechal ji, aby si vybrala část zajíce, pravý gentleman! Sám už měl samozřejmě hlad, ale očividně ne takový, jako Avalon, protože ani neprotestovala a nesnažila se ho přesvědčit, aby jídlo donesl až k ní. To by pro něj bylo samozřejmě příliš namáhavé a nehodlal nic dělat. Byl pořád unavený!

To čo povedal jej prišlo roztomilé. Roztomilé a mierne egoistické, ale stále zlaté. Bolo jej jasné, že vedel a bol si istý skutočnosťou, že by jej chýbal. No napriek tomu nečakala, že by to zhrnul takto. Ani vlastne nevedela, prečo jej to prišlo roztomilé... proste to tak bolo. V každom prípade sa pri tom usmiala. Keďže jej dal Neran na výber, ktorú časť zajačika chce, zobrala si zatiaľ len jedno stehienko. Je to vlastne jej najobľúbenejšia časť snáď každého zvieratá, keďže stehienka bývajú vždy šťavnaté. Bolo úplne jasné, že by zjedla momentálne asi hocičo, ale keď mala na ten výber... a rovnako muselo byť jasné, že toho zje omnoho viac. Vlastne keby nemala Nerana tak rada, tak by pri nej asi celkom schudol, pretože by najradšej vždy zjedla úplne všetko... aj napriek faktu, že takmer vždy to uloví on.

Na jeho slova už nic neodpověděla, sakra, a on chtěl pochvalu! Ne, vlastně mu to bylo nějak jedno. Jen mu znovu cukly koutky, protože k tomu Avalon už očividně neměla co říct, tudíž oba věděli, že by jí chyběl. Tečka. Je to jednoduché, prostě vyhrál. Potom přišlo na jídlo a to se Avalon samozřejmě hrnula. Ne, že by byla vyloženě pořád hladová, ale...jo, byla pořád hladová. Zřejmě by byla schopná spořádat celou velkou hostinu sama, ale to bohužel, nebo možná i naštěstí, ani nehrozilo. Jak by se zrovna oni k tomu dostali? Jejich život byl prostě tulácký, nebylo divu, ale přesto mu bylo líto -ač by to nikdy nahlas nepřiznal,- že nemůže udělat víc. Měl sice tuláckou duši, ale usadit se někde a mít všeho dostatek, nemuset se den co den strachovat o své přežití, i když to pro něj byl adrenalin a vlastně mu to zase tolik nevadilo...to by pro Avalon udělal. Stát se jedním z těch sedláků co oře pole, nebo pánů, kteří shlíží dolů ke svým "poddaným." I když to už prý nefungovalo, jistě. Jen nad tím zavírali oči a zase tak růžové to tu nebylo... Když si vzala jedno stehýnko, vzal si druhé a pustil se do jídla. Mnohým by to mohlo připadat odporné, ale oni už si na to zvykli. Žili tak přece odmalička, navíc mohli být rádi, že nějaké jídlo mají.