Les

Od řeky Forel nahoru k jejich městu se táhne část lesa, která lidem náleží.

Nad tou její poznámku, že je fakt hroznej, se nijak nepozastavoval, prostě se typicky zasmál a pokrčil rameny, jako kdyby o nic nešlo. A taky že podle něj nešlo. Vždyť co, je takový jaký je a Avalon už si na to určitě zvykla, stejně jako on si zvykl na ni. Občas to s ní totiž taky nebylo jednoduché, víte? Často dělala pravý opak toho, co říkal, kdoví proč, asi aby ho naštvala. On se ale zase tak lehko nenaštval, spíš po ní hodil nějaký zkázonosný kukuč a zase se věnoval tomu svému hraní si na kámen. Jak tak šli, z neutrálního území se dostali do lesa, což znamenalo, že jsou na půdě lidí. V podstatě jeho půdě, její taky, zpoloviny. Stejně to tady nesnášel, ale les poskytoval koruny stromů nad hlavou, stín a dřevo, na kterém mohli zapálit oheň.

Žiaľ dúfala márne, pretože nič viac nepovedal. Tak nejak medzitým sa dostali do lesa, čiže na územie ľudí. Zrejme by sa tu mala aspoň trochu cítiť ako doma, keďže je tak polovičný človek, lenže ona sa tak necítila ani tu, ani na území čarodejníkov a ani nikde inde. Možno to tak malo viac miešancov, alebo to mali presne naopak, no v každom prípade jej to pripadalo tak, že nepatrí nikam. No už dávno sa naučila si tieto veci nejak nevšímať. Len jej to kazilo náladu, keďže si tak spomenula na svojich rodičov, ktorých vlastne ani nepoznala. Takže aj teraz sa snažila zamerať na okolie a nie na tie jej blbé myšlienky uberajúce sa zlým smerom. ,,Hmm... kam vlastne plánujeme ísť potom?" opýtala sa. Predpokladala, že sa tu moc dlho nezdržia, alebo? V každom prípade, zaujímala sa o to, čo má v pláne.

Lesem to zase tak dlouhá cesta nebude, hm, vlastně ano. Zřejmě, téměř stoprocentně, nebo rovnou stoprocentně, delší než z louky sem. Hodlal je zavést někam hluboko, protože to je pak někdo jen těžko najde. Přišlo mu to tak kdoví proč bezpečnější. Přišel si z nějakého důvodu ohrožován, tedy ne ani tak on, jako spíše Avalon. I když byl v zemi relativní klid a mír, stejně se našli zloději a podobní. Vrazi, ti také. Lidi, kteří to v hlavě neměli v pořádku. Po nějaké době se zase ozvala Avalon, letmo se za ní ohlédl, byl o něco v popředí, procházel mezi stromy a hledal perfektní místo na zastávku. "Nemám tušení," pokrčil rameny a zase vypadal tak bez zájmu, jako obvykle.

Dávala si pozor pod nohy, pretože ona bola schopná sa potknúť o niečo neviditeľné, alebo o vlastnú nohu aj na chodníku a v lese to pre ňu bolo ešte omnoho zložitejšie, keďže zo zeme vytŕčali rôzne korene a zem mala ďaleko od toho, aby bola rovná. Vypadalo to tak, že zase pôjdú ďaleko do lesa, tak ako asi vždy. Neprekážalo jej to, aj keď niekedy jej to prišlo tak, že tak hlboko v lese býva až príliš veľký kľud. Ako odpoveď toho opäť nedostala veľa a odpoveď pre ňu nebola moc uspokojivá. Navyše, nečakala, že by Neran už teraz nemal plán, ale zrejme sa mýlila. Ešte potom chvíľu nechala nech je ticho, no potom mala potrebu sa opäť niečo pýtať. ,,Ako ďaleko ešte chceš ísť?" opýtala sa a hneď na to sa stihla potknúť o niečo na zemi, no našťastie udržala rovnováhu a nespadla. No aj tak si v hlave zanadávala.

A tak šli. Vlastně už šli docela dlouho, sem tam se ohlédl, jednak za Avalon a taky aby zjistil, jak daleko už jsou. Zdálo se, že už je to dostatečná dálka, ale asi chtěl ještě chvíli trápit svou společnici, nebo mu přišlo, že pár kroků navíc je přece jen nezabije. Po její otázce se na ni otočil a šell pozadu, on jakýmsi záhadným způsobem nepadal skoro nikdy. A nějak se toho ani nebál. "Hmm, ještě chvilku," oznámil jí svou odpověď. Ta malá nemotora zase zakopla, natáhl k ní ruku, jako kdyby ji při pádu chtěl zachytit, ale naštěstí nespadla. Potom se tedy zase otočil na cestu. "Dávej pozor, Av," pronesl se značným pobavením. Po pár dalších krocích se tedy rozhodl, že skončí tady. Bylo tu pár stromů kolem a malé volné místo, bylo to skoro jako plácek, jen kdyby nebyl tak malý. Tak se tedy zastavil a rozhlédl se.

Jeho slová ju nijak nepotešili tentokrát, pretože 'ešte chvíľa' môže znamenať ďalšie zakopnutie a prípadný pád. Alebo aj viac. Neran ju doslova provokoval tým čo robil. Jasné, on dokázal ísť aj dozadu a nič sa mu nestalo, zatiaľ čo Av šla normálne, ešte sa pozerala pod nohy a aj tak zakopla. A on sa na tom opäť zabával. Navyše po tom čo povedal sa opäť musela zamračiť, čo on samozrejme nevidel, keďže k nej bol opäť otočený chrbtom. Niekedy by doňho najradšej kopla za niektoré veci čo hovorí alebo robí, no taktiež vedela, že keby to naozaj spravila, tak by toho ihneď začala ľutovať. Ešte chvíľu šli a potom Neran zastavil. Vlastne našiel celkom pekné miestečko. Síce trocha menšie, ale v lese sa ani väčší luxus moc hľadať nedá. Sadla si ku jednému stromu a oprela sa oň. Konečne jej nehrozil ďalší pád a mohla si oddýchnuť.

Věděl, že toho už asi Avalon budemít dost, tak se rozhodl, že toho alespoň na chvíli nechá. Takové popichování bylo dobré jednou za čas zastavit, aby to netrvalo moc dlouho a nebylo to přespříliš. To potom nebyla zábava ani pro něj. Po chvíli se tedy zastavili, Avalon se usadila na své místečko, které si vybrala a on začal hromadit různé klacíky a větvičky, které zatím byly k dispozici. Zajíce samozřejmě odložil k jednomu ze stromů. Že bylo nebezpečné dělat oheň v lese? Samozřejmě, jenomže když umíte ohniště správně umístit, neohrozíte tím ani sebe, ani les. A Neran to uměl, léta praxe. I když Avalon by to už asi taky zvládla. "Asi se půjdu projít a...no, nasbírat víc větviček," oznámil jí a otočil se na ni.

Sledovala ho pri práci. Každý jeden pohyb. Vždy ho pozorovala. Síce toto by už vedela spraviť aj ona... pravdepodobne, ale aj tak ho stále pozorovala, akoby sa snáď snažila ešte niečo priučiť, no ju len bavilo sa naňho dívať. Keď sa na ňu obrátil, tvárila sa akoby nič... akoby sa naňho vôbec doteraz pozorne nedívala. Aj keď ju pomerne prekvapilo, že jej niečo také oznámil, pretože jej to prišlo tak, že Neran proste šiel a spravil čo chcel. Väčšinou jej neoznamoval takéto maličkosti, aj keď už aj to sa párkrát stalo, no zakaždým ju to prevapilo. ,,Dobre... mám ísť s tebou?" ponúkla sa. Moc sa jej síce vstávať nechcelo, ale predsa len, pomohla by.

Všiml si Avina pohledu, ale jediné co udělal, byl pobavený úšklebek, který byl taky na jeho tváři jako doma. Nad její nabídkou nemusel dlouho přemýšlet, přišlo mu to jako dobrý nápad. Jednak, bude ji mít víceméně na očích a taky to půjde rychleji. Pokrčil prostě rameny, jako že je mu to jedno, nebo že s ním klidně jít může, to už je vlastně jedno, a vydal se trochu dál. Sebral do ruky každou větší větvičku, ty malé může klidně posbírat Avalon. On bral větvičky už skoro polínkové velikosti, takže jich za chvíli měl skoro plnou náruč. Potom už ale nebyly k nalezení a tak se dal do sběru i těch menších.

Očividne mu bolo jedno, či Avalon priloží ruku k dielu alebo nie. Možno si už tak trocha zvykol, že niekedy proste nastane chvíľa, kedy musí všetko urobiť sám. ,,Milujem tú tvoju zhovorčivosť" povedala pobavene a pomaly vstala a vydala sa trocha ďalej aby našla nejaké malé drievka. Zbierala hlavne tie menšie, ktoré budú lepšie horieť... minimálne zo začiatku sú lepšie. Nazbierala aj nejaké väčšie, no tých veľa nebrala. Nejakú tú chvíľu to samozrejme trvalo, keďže čím menšie a ľahšie boli, tým viac ich musela pozbierať a tým viac ich vedela naraz uniesť. No predsa len sa jej nakoniec podarilo toho pozbierať celkom dosť a tak sa vrátila k miestečku, kde zrejme prenocujú, aj keď to nebolo ešte úplne isté. Len dosť pravdepodobné.

K její poznámce zanechal pouze tichý smích, ten pobavený. Všiml si, že vstala, klidně mohla zůstat, ale nezůstala. Asi chtěla vážně pomoct, nebo neměla co lepšího na práci. No fajn. Půjde to alespoň rychleji a on bude vědět, že se nikam nezatoulá. Držel se vždy poblíž ní, i když sbíral, nestál jí za zády a nehlídal ji, jen byl tak, aby ji ještě měl v dohledu a vždy se na moment podíval jejím směrem aby zjistil, jestli je pořád tak a jestli zase třeba nezakopla. Potom postřehl, že už se vrací zpět k jejich útočišti minimálně na příštích pár hodin. Sesbíral tedy ještě pár větviček kolem něj a vrátil se za ní na jejich malý plácek. To je výstižný název. Tam složil dřevo na jednu hromadu kousek od ohniště, kam ty menší větvičky naskládal, na ně pár těch větších a zase menší, jen tak aby to lépe chytlo.

Všetko drevo položila ku ohnisku a znova si šla sadnúť na svoje miestečko pri strome. Tak nejak na ňu padala únava. Teda, keby moc chcela, vydolovala by zo seba ešte dosť energie na ďalších pár hodín chodenia ale kým nebude musieť, zrejme sa ani nepohne, no dosť možné, že v tom hrala rolu aj jej lenivosť. O chvíľku na to došiel späť aj Neran, ktorý toho mal podstatne viac. Alebo to tak aspoň vypadalo. A tak ho zase mohla pozorovať pri tom, jak stavia jednotlivé drievka tak, aby dobre horelo. Bolo vidno že už v tom má prax, ale on mal prax snáď vo všetkých takýchto k životu potrebných veciach, v čom mu Avalon v istých momentoch až závidela. Bez neho by už bola zrejme dávno mŕtva a ťažko povedať, čo by bola príčina jej smrti, pretože tých možností bolo veľmi veľa.

Dal se do toho skládání, šlo to docela pomalu, ale šlo to. Teda přišlo mu to tak, i když to vlastně bylo za chvilku. Bude to tím, že ho to zase tolik nebavilo, jenomže k přežití to bylo prostě nutné. K přežití, hm, aby se najedli. Nebudou jíst přece syrové maso. Ne? Mohl by ještě zajít posbírat nějaké lesní plody, aby pořád nežili jen na tom, ale to může později. Teď měl na starosti oheň. Jakmile na sebe všechno tak nějak poskládal, přišlo čas na rozdělání ohně. To byl občas taky trochu oříšek. Otočil se na Avalon s úškebkem a povytáhl obočí. "Nechceš vyčarovat nějakej kouzelnej ohýnek?" zeptal se skoro posměšně. Myslel to ze srandy, ale kdyby mohla, vážně by mu to pomohlo. Přece jen, štvát se mu s tím nechtělo.

Neranovi to chvíľu zabralo... o to dlhšie ho však Av mohla sledovať, ale svoje dielo z drievok nakoniec dokončil. Potom však prišlo na oheň, čo bolo vždy trocha ťažšie. A nebol by to Neran keby neutrúsil nejakú poznámku. Chvíľkovo sa naňho zamračila, no potom sa opäť vrátila do normálu. ,,Čo tak keby si nekecal a radšej popracoval na tom ohni?" povedala a povytiahla obočie. Už začínala byť dosť hladná, takže bol čas na grilovanie, lebo ak sa čoskoro nenaje, tak bude mať Neran nervy už len kvôli tomu, že Avalon by nestíchla, dokým by konečne nedostala svoje jedlo. Niekedy by fakt netúžila byť Neranom... vlastne ani nechápala, ako to, že ju ešte nezabil, no zrejme je pri nej dosť trpezlivý.

Po její poznámce s povzdechem vzal klacík, jedno prkno a dal se do toho rozdělávání ohně. "Fakt bychom potřebovali nějakýho soukromýho kapsovýho draka, kterej by nám zapálil ohniště, tohe mě fakt nebaví," postěžoval si Avalon a vrhl po ní ublížený pohled. A ona by taky mohla přiložit ruku k dílu, jenomže kdyby to udělala, asi by byl neklidný a musel to všechno stejně překontrolovat, jen tak pro svůj dobrý pocit. Bylo by to kontraproduktivní. Tak raději moc neremcal a nechal ji být na tom svém místečku. Soustředil se na rozdělání ohně a občas hodil pohled k ní...jen tak, aby zjistil, jestli je v pořádku. A potom to přišlo, oheň. Díky jeho dokonalé a naprosto bezchybné konstrukci ohniště ovšem ihned oheň vzplál a po chvíli se i pořádně rozhořel. Teď už zbývalo postarat se jen o ty zajíce. Jemu to tak nevadilo, jen potom bude muset najít nějakou vodu, protože byl odkrve. A potom je napíchl na klacík, kterej strčil k těm dvoum, co vypadají trochu jako prak a nechal to opékat. Ruce si polil vodou, co měl v čutoře a relativně čisté utřel do trička.

Musela sa usmiať. Niečo také by sa hodilo, no pochybovala, že niečo také existuje. ,,Môžeš sa pokúsiť niečo také zohnať..." povedala stále s tým svojim úsmevom a ešte dodala: ,,to by bolo také roztomilé." No hej, to vôbec nevyznelo detinsky, všakže? Ale Av by po niečom takom naozaj túžila. Niekedy bol jej sen mať toho vílieho králika, ale to by bolo hneď niekoľko komplikácii a hlavne mala pocit, že Neranovi by sa čosi také nepáčilo. On vlastne nemal ani tucha o tom, že Av by niečo také chcela, alebo to pred ním aspoň nikdy nespomenula. Počas toho jak ona rozmýšľala nad tými roztomilými, malými, chlpatnými zvieratkami, Neranovi sa podarilo rozložiť oheň. Keď však prišiel čas postarať sa o zajace, odvrátila zrak. Bolo jej ich vážne ľúto. V tomto si vlastne protirečila... Milovala všetky zvieratká a nerada im ubližovala, no zároveň bola lovec. No aspoň ich nikdy nenechala trpieť... Opäť sa pozrela Neranovým smerom až keď sa už opekali. ,,Tak vidíš... zvládol si to. Šikovný chlapec" poznamenala s úsmevom, akoby bol pes alebo čosi také.

Jakmile si mokré ruce utřel do trika, věnoval ještě jeden pohled ohništi, snad aby se ujistil, že je vše tak, jak má být. Docela nerad by, kdyby třeba to maso spadlo do ohně, nebo chytil les. Ale vše se zdálo relativně v pořádku a tak odvrátil zrak a podíval se zase Avaloniným směrem. Ta ho zrovna pochválila. Jenomže takovým tím svým způsobem, až to skoro vyznělo, že je pes. "Vážně? Budeš na mě mluvit jako na psa?" zeptal se s lehce povytaženým obočím. Musela dobře vědět, že to nesnášel, přišel si pak jako nějakej...no, jo, pes. A když tedy bylo o vše postaráno, sedl si vedle Avalon. Mírně zaklonil hlavu, opíral se o kmen stromu a zhluboka se nadechl a vydechl. Fakt by nejraději spal, ale bylo teprve poledne.

,,No... ehm... možno?" povedala neisto. Vedela že to nemá rád a nevedela či má riskovať to, že sa Neran naštve. Aj keď si vlastne ani nespomínala na jediný prípad, kedy by sa na ňu naozaj naštval takže ťažko povedať čo by sa stalo keby s tým pokračovala. Vlastne to chcela vyskúšať a povedať niečo v tom zmysle nech si sadne, aby to znelo podobne ako povel, no Neran si k nej šiel sadnúť aj tak, tak to radšej premlčala. Keď už si sadol vedľa nej, využila to a hlavou sa oprela o jeho rameno. ,,Hmm... ešte si aj pohodlný vankúšik" povedala stále s tým svojim úsmevom.

Povytáhl jedno obočí v takovém tom jeho pobaveném výrazu a neodpustil si povzdech nad celou tou situací, nebo možná spíš nad Avalon a tím, že ji ještě trpí a že ona ještě trpí jeho. V jiných případech by byli už dávno někým zamordovaní, protože jejich osobnost si o to přímo říká. Jsou svý pravý opaky, v podstatě. Když se usadil, Avalon moc dlouho nečekala a opřela si hlavu o jeho rameno. Jemně se usmál, což se u něj jen tak nevídalo a díval se před sebe na oheň a pečící se zajíce. Byl rád, že Av ten úsměv nevidí, nesnášel ho, ale občas mu zabránit nemohl. Nakonec se mu ale povedlo jej potlačit. "Polštář, pes, co ještě, hm?" pobaveně se zasmál.

,,Hmmm... Ešte aj fajn spoločník, osobný strážca a mohol by si byť občas aj matracom, lebo na niektorých miestach sa spí nepohodlne" odpovedala na jeho otázku, aj keď jej skôr pripadala ako rečnícka. Radšej nechcela ani vedieť jak zareaguje na možnosť byť matracom, no keďže pri nej býva celkom krotký, na rozdiel od toho keď je v spoločnosti niekoho iného, odhadovala to na nejaký z jeho velavravných pohľadov, ktoré tak rada sledovala. Pozrela by sa aj teraz ale akosi bola príliš lenivá na to aby zdvihla hlavu z jeho ramena.

Vyposlechl si tedy ty její další názvy, které pro něj zřejmě vymyslela. Fajn společník? Haha, to by sám popřel, on totiž skoro nemluvil a Avalon byla jeho opakem, aha, možná proto. Mohla mluvit sama a on poslouchal. Tedy u většiny lidí to poslouchání jen předstíral, no Avalon ho zajímala, což taky není zrovna obvyklá věc. Osobní strážce určitě byl, proti tomu žádné námitky neměl, opravdu jí furt hlídal zadek. Hlídal a taky hlídal, protože byl prostě jenom kluk. Ale to je jedno. Po jejím posledním přirovnání, nebo spíš označení, se krátce zasmál a hodil po ní takový ten vyzývavý pohled, "jestli si na mě chceš lehnout, řekni to rovnou," podtext jasný.

Ten jeho smiech... už vtedy vedela, že k tomu povie niečo viac. Preto z neho zdvihla hlavu a pozrela sa naňho. ,,Neran!" okríkla ho so zamračením a strčila doňho ramenom. Samozrejme len slabo, no doňho by mohla udrieť aj plnou silou a zrejme by sa vôbec nepohol. Ťažko povedať či kvôli tomu, že je od nej silnejší a zdatnejší, alebo kvôli tomu že Avalonina sila je malá. Pravdepodobne by v tom hrali obe tieto možnosti. V každom prípade to čo povedal by zrovna od neho moc neočakávala, aj keď samozrejme, bol to chalan takže to mohla očakávať ale určite to nebolo myslené vážne... alebo? Nebola si tým vôbec istá, ale skôr by povedala, že nie.

Udělala přesně to, co očekával. Nicméně to šťouchnutí s ním ani nepohlo. Alespoň se tak teatrálně chytil za rameno a hodil po ní ironický pohled. "Au," pronesl skoro monotónním hlasem, aby šlo poznat, že ho to nebolí. Zároveň si ani nedělal srandu, prostě to řekl tak...jen tak. Neranovsky. Jako když řeknete ironické haha. "No jo, klid," dal ruce nad hlavu jako kdyby se vzdával, ale potom je zase složil k tělu a čekal, jestli se Avalon znovu opře, nebo už ne. Ovšem kdyby si na něj chtěla lehnout, nebude se bránit, že ano.

Na jeho teatrálnosti a divadelných schopnostiach by sa najradšej zasmiala, ale skončilo to iba pri tom jej úsmeve. Vážne ju stále fascinovalo to jeho správanie. Na jednej strane pôsobí vždy tak chladne a na druhej dokáže spraviť aj niečo takéto. Keď sa opäť všetci zúčastnení upokojili a Neran si zložil ruky dole, opäť sa o neho oprela ako pred tým. Jeho rameno bolo proste pohodlné. ,,Asi to ostane pri vankúši."